Historie vánočního stromku

Zdobení stromečku jako vánoční obyčej pochází z Německa (jedna z nejstarších zmínek o ozdobeném stromku v místnosti je zaznamenána v brémské kronice z roku 1570). V půli 17. století se vánoční stromky začaly častěji objevovat v soukromých domech. Z Německa se zvyk v 19. století rozšířil po Evropě, a to spíše ve městech než na venkově.

V Čechách ozdobený vánoční stromek poprve postavil ředitel Stavovského divadla v Praze Jan Karl Liebich ve své vile v Libni jako překvapení pro své přátele o vánocích roku 1812. První svíčky se v Zemích koruny české na vánočním stromku objevily roku 1860. Po českém venkově se však vánoční stromeček jako tradice rozšiřoval jen velmi pomalu.

Vánoční Stromek

Přírodní zahrady, Christmas Tree, Weihnachtsbaum, Sapin de Noël, Kersfees Boom, Kurisumasutsuri, Albero di Natale, Arbre de Nadal, Árbol de Navidad, Árvore de Natal, Árbore de Nadal, Christougenniátiko Déntro, Stěhování Praha, Noel Agaci, Karácsonyfa, Joulukuusi, Juletre, Julgran, Kerstboom, Arbor Natalicia

Dr. Čeněk Zíbrt: Původ a význam vánočního stromku

Obyčej s vánočním stromkem není lidový a není slovanský, a že o dějinách stromku vánočního u nás v lidovém podání nesnadno psáti, ježto stáří jeho nesahá za hranice XIX. století. Staré zprávy o výročních obyčejích českých nemají ani zmínečky o tomto obyčeji. Spis mnicha břevnovského Alše o slavení vánoc z konce věku XIV. rovněž nezachoval zhola nic, co by upomínalo na krášlení stromku vánočního. Není pochyby, že ku slavení hodů vánočních k vánočním obyčejům a obřadům původu prastarého přidružil se teprve ve století XIX. obyčej z brusu nový, v dobách starších docela neznámý: »vánoční stromek«. Není divu, že záhy nabyl všeobecné obliby a rozšířil se takřka všude. Zdá se nyní, jakoby se od věků udržovalo v lidovém podání strojení vánočního stromku, jehož milý a půvabný zjev vhodně se druží k náladě tichých vánočních hodů, dojímajících i člověka otrlého tajuplným kouzlem. Dnes zdobí vánoční stromek, prostě upravený, jizbu v nebohaté chatě, jako krášlí září světel a blýskavými cetkami, směsí drahocenných dárků nádherně jsa vyšňořen, síně boháčů ve městech. I lodníci, vzdálení od domova a od zátiší života rodinného, strojí si na štědrý večer v korábu stromek vánoční, vzpomínajíce na své drahé v domovině. Krátce pověděno: vánoční stromek původu nového srostl se starodávným obyčejem udíleti dárky, jež jsou nyní zavěšovány na haluzky a kladeny pod stromek, nerozlučně. Toto přizpůsobení obyčeje starodávného záhy se všeobecně ujalo. Vánočnímu stromku jsme přivykli a ptá se málokdo, zda obyčej jest starý či nový. Ať vznikl jakkoli — kdož by chtěl zbaviti Štědrý večer té poetické přízdoby a naše dítky největší radosti?

Co asi možno zjistiti o stáří a rozšíření stromku vánočního? Výkladu o původu vánočního stromku ujali se zejména němečtí badatelé. Mezi sebou se nedohodli. Pomineme-li podrobností bezvýznamných, roztřídili bychom posavadní výklady asi v tyto skupiny: Bývá vyhlašován stromek vánoční za prastarý. Badatelé chtěli hledati jeho obdoby v dávnověku a někteří zacházejí při tom oklikami až do ráje, spatřujíce v stromku vánočním symbolické znázornění stromu rájového, jako například (Adama a Evy svátek na Štědrý večer) Wunderlich. Většina hájí stanoviska tohoto, že obyčej sahá do doby předkřesťanské. Ba Sepp přirovnává stromek k báječnému jasanu Iggdrasilu, o jehož rozložení po nebi i po zemi vypravuje bájesloví skandinávské. České čtenářstvo seznámil s touto zkazkou Sobotka v Rostlinstvu. Sepp vykládá vánoční stromek za symbol jmenovaného jasanu.

vánoční stromeček vánoční stromek (l.p. 1800) weihnachten baum frueher

Někteří vykladatelé postoupili dále a prohlašujíce původ vánočního stromku za pohanský, snaží se určitě stanoviti jeho význam v bájesloví germánském. Wuttke vykládá vánoční stromek, ověšený pozlátkem a ovocem, za posvátný strom germánského boha Wodana. Z těch, kdož souhlasí s tímto výkladem, obšírně rozebírá význam stromku vánočního Oberle. Původně prý nejstarším symbolem Wodanovým byl zelený strom v středu háje posvátného. Upomínka tohoto stromu udržuje se ve vánočním stromku. Jeho zeleň, ovoce zavěšené, svíčičky, symbol prý slunce, ozdůbky zlacené - vše to nutká uvedeného spisovatele, aby spatřoval ve vánočním stromku symbol božstva slunečného Wodana. Od obou předchozích výkladů liší se další názor. Podle něho jest vánoční stromek původu ryze křesťanského. Symbolika jeho nesouvisí se zkazkami pohanskými. Tohoto názoru hájí Nickel, zejména Cassel, jenž pokládá vánoční stromek, ozářený světly, za symbol Světla, kteréž narozením Páně všemu světu vzejde. Vzdejme se všelikých dohadů bájeslovných a usuzujme jen na bezpečném základě zaručených zpráv historických o vánočním stromku. Mlhovinu dohadů, třeba důvtipně zosnovaných, rozplaší historická svědectví nadobro. Skoro o všech nynějších obyčejích a pověrách vánočních zapsány jsou v starých památkách zmínky. Roku 1663 na příklad vydal Praetorius samostatný spis latinský o vánočním podání lidovém, kdež se dočteme zpráv hojných o nynějších obyčejích. Podobně jinde jsou zmínky roztroušeny, hlavně v mravokárných výkladech. Avšak o vánočním stromku až dokonce věku XVII. není ani potuchy. Není možná, aby obyčej (jak vykládají, pohanského původu) ušel pozornosti mravokárců věku XV. a XVI., kteří ve svých skladbách tepou kdejakou pověru a obyčej. Teprve na začátku věku XVIII. kárá Dannhauer v Štrasburku strojení jedlového stromku vánočního, ověšeného loutkami a cukrovinkami. To jest tedy podle posavadních výzkumů jediná výslovná zmínka o vánočním stromku v dobách starších, zmínka ovšem dosti pozdní. Od věku XVII. do temna dávnověku předkřesťanského, kdež hledají mnozí původu stromku vánočního, je dosti daleko. K tomuto dohadu, aby strojení vánočního stromku bylo bezpečně dokázáno v době předkřesťanské, bylo by potřeba nastaviti dlouhého pásma podobných, historicky zajištěných zpráv. Těch není a bez nich třeba smělé dohady málo prospívají.

Proti všelikým dohadům svědčí řada spolehlivých údajů, ze kterých vysvítá, kdy a jak strojení vánočního stromku bývalo zaváděno po krajích německých a po jiných zemích evropských. Vybíráme svědectví z knihy Mannhardtovy Baumkultus. Při tom dlužno předem konstatovati, že obyčej nejdříve ve městech se objevoval a z nich pak ponenáhlu se šířil po venkově a tu zase nejdříve z příčiny snadno vysvětlitelné strojívaly vánoční stromek rodiny zámožné, u nichž prostý lid obyčej vídal a pak snažil se jej napodobiti. Touto cestou putoval všude vánoční stromek původu umělého z měst do vsí. V Norsku a Dánsku znám jest vánoční stromek až od počátku XIX. století. V Oldenbursku rovněž kolem začátku tohoto věku se vyškytá poprvé jako v některých severoněmeckých krajích a to nejdříve ve městech. Avšak lid v Pomořanech, Meklenbursku atd. v prvních desítiletích stromku vánočního úplně neznal. Jiné zprávy o stromku vánočním u Němců nesahají dále než do druhé polovice věku XVIII. Do Gdaňská přinesli vánoční stromek po roce 1815 pruští důstojníci a úřadníci. V Drážďanech objevuje se rovněž na začátku věku XIX. Posavad není všude mezi lidem německým rozšířen. Jen místy jej strojívají sedláci v saském Rudohoří, ve středním Německu, ve Wirtembersku. Do Bavorska podle svědectví Seppova za královny Karoliny na začátku věku XIX. obyčej byl zanesen. Že tvrzení, jakoby stromek vánoční byl obyčej všeněmecký, všude mezi lidem německým známý, neshoduje se se skutečností, svědčí Mannhardt a vedle jiných Fr. Franzisci potvrzuje, že lid německý v Korutanech docela nezná obyčeje se stromkem vánočním. V Uhrách v bohatých rodinách znají stromek asi od roku 1830. Jak ukazuje Schade, teprve nedávno v Anglii, v Nizozemsku, v Itálii, v Rumunsku šíří se strojení stromku vánočního mezi lid prostý. Všude děje se to kolem polovice století XIX.

Pokud se Čechů týče, udržuje se v Praze pověst, že v prvních letech stol. XIX. sliboval herec nějaký překvapení hostům o vánocích. Po večeři otevřel pokoj a v něm zářil a třpytil se slavně vystrojený stromek. To prý se všeobecně líbilo a rozšířilo po Praze u boháčů a z jejich domácností šířilo se to na venek, mezi lid. Z tištěných zpráv mám mezi nejstaršími zprávu Krolmusovu (Staročeské pověsti, 1845) - Vypravuje, kterak v Čechách o Štědrém večeru na koutním stole mají smrček nebo jedličku, májku okrášlenou věníkem, ovocem, pečivem a oděvem (jablky, ořechy, hruškami, slivkami, mandlemi, rozinkami, perníkem, ptáčky, šátky atd.) osypanou, nebo nad stolem zavěšenou obráceně dolů! V Praze a okolí Prahy kladou stromek mezi jídla vánoční, kde zasednou ke stolu k večeři štědrovečerní. Jinde prozrazuje Krolmus, že stromek vánoční není původu českého. Vypravuje, že křesťané staví na Štědrý večer prostřed stolu »plodný rajský neb májový strom«, přidává však do závorky, aby názvu českému bylo rozuměti »Christenbaum«. Názvu »stromek vánoční« ještě nezná roku 1851! V rodišti mém, v Kostelci u Vorlíka, a v okolí Vorlíka vůbec rozšířila se vědomost o stromku vánočním v letech šedesátých, z nadělování obleků a dárků chudým dětem na zámku Vorlíku o vánocích, kdež členové knížecí rodiny Schwarzenberské tyto dárky dávají dětem s obrovského stromu vánočního. Děti potom stromek doma napodobují. V naší vsi studenti z Písku a z Tábora teprve v letech sedmdesátých (XIX. věku) přinesli obyčej do rodin a od té doby zámožnější rodiče překvapují děti stromečkem. Vidíme-li nyní, jak se před hody vánočními zazelenají všude v městech ulice a náměstí hájem stromků všeho druhu, jak se pořádají zvláštní slavnosti se stromkem, říkadly, s hrami, se symbolickou výzdobou atd., zdá se to skoro víře nepodobné, jak rychle a všestranně (hlavně v městech) mohl se obyčej nový rozšířiti.

Shrneme-li vše v konečný názor, patrno, že vánoční stromek od Němců šířil se k národům jiným. Není to však lidový obyčej všeněmecký, nýbrž obyčej umělého, (snad bychom lépe mohli říci) »městského« původu. Možná, že při vzniku jeho působila obdoba lidových máječek, ověšovaných ovocem a ozdobami, s nimiž koledníci chodívali o vánocích, o novém roce, na smrtnou neděli a pod., jakž o tom vykládají Mannhardt a Sepp. V té podobě (aby byl totiž umísťován na stůl štědrovečerní) historicky doložen není. Konec konců opakujeme: Krásná ozdoba vánoční slavnosti, stromek s pozlacenými ořechy a jablky, cukrovinkami, pestrými řetízky papírovými, se zářivými světly v době nedávné vniká do lidového podání. Na začátku věku XIX. byl ještě zjevem vzácným. Kdo si všímá lidového života, přisvědčí, že ještě na začátku XX. věku není na př. u nás ani u Němců všude rozšířen a že jeho místo mezi obyčeji vánočními zaujímají mnohem starší »jesličky«, o nichž často se zmiňují naše staré památky, a které u všech národův i u nás z původní myšlenky vyspěly ve zvláštní, svérázné seskupení figurek a udržují se po staletí v podán! lidovém. Starý obyčej »Jesličky« bohužel mizí z domácností a nový »Stromeček vánoční« všude dochází obliby a povšimnutí, v lidové tradici i v literatuře, kdež v dějinách vánočních slavností a zvyků neprávem přikládá se »stromku vánočnímu« význam větší a dohady o jeho původu obšírnější a učenější, než prostý, ovšem vábivý a poetický obyčej snad zasluhuje.

(sborník Český Lid XII., 1903)